Klára L. vzala tohle kolo svému dědovi. Projela na něm dětsvím i pubertou, ale pak přišla jiná kola, nová, lepší a starý favorit skončil v naštěstí suchém sklepě. Tam čekal, až přijde jeho čas a ten čas přišel. Klára nám přivezla kolo, které by jiní neváhali odvézt rovnou na sběrňák. Copak by ale mohla vyhodit věc, se kterou jí pojí vzpomínky na dětství? Z výrobního čísla jsme se dozvěděli, že rám je z roku 1963, sice plechové patky, ale rovné šavle a žádná hluboká rez. Klára chtěla uvést kolo do zhruba dobového stavu s tím, aby se na něm dalo i pohodlně jezdit na kratší a středně dlouhé vzdálenosti. Obnovili jsme lak a dali dobové polepy. Prohrabali naše krabice a našli přehazovačku PWB a dobovou páčku, která už začíná být docela vzácná. Ráfky a širší pláště jsme dali pro jistotu nové, stejně tak i pedály, omotávky, bowdeny a brzdové špalky. Vše ostatní je tak jak bylo, očistěno, vyleštěno, ponecháno s nenahraditelnou patinkou. Každé ložisko a šroubek jsme rozebrali a zase zpátky složili a vše seřídili. Ach ten pocit, když jedete na 60 let starém kole a ono jede s lehkostí, nic nevrže, nikde nic neškrtá, jen řetěz si přede jak kočka. Tak nevozte Favority na sběrňák, radši na nich jezděte a ať ti to šlape Kláro, pozdravuj dědu.