Často se setkávám s nálepkou "cykloterorista". Většinou ji používají lidé, kteří s nemají s jízdou po městě na kole žádné zkušenosti. Zajímá Vás úhel pohledu někoho, kdo jezdí na kole denně? Tak zde je.

Pojdmě se podívat na tři nejzažitější mýty, které jsou s nálepkou "cykloterorismus" spojovány.

"Cyklistika je náboženství"

Ne opravdu své kolo nezbožňuji a když na něm jedu nemám pocit spasitele lidstva. Chci, aby moje kolo dobře fungovalo a hezky vypadalo, ale tím to končí. Kolo jako dopravní prostředek používám pro jeho dobrou prostupnost centrem města a vcelku slušnou cestovní rychlost. Messíci vědí. Opravdu nemám potřebu lidi vychovávat.

"Menšina terorizuje většinu"

Přibližne 30% osob se dopravuje do centra autem a přibližne 4% na kole, zbytek tedy něco jako 65% se dopravuje v MHD. V menšině jsou tedy jak řidiči tak cyklisté. Není od věci také poukázat na veřejné prostředky vynakládané na vytvoření příslušné infrastruktury. Na infrastrukturu pro osobní automobilovou dopravu jdou z rozpočtů řádově větší sumy než na vytvoření cykloinfrastruktury. Takže spojení cyklo a terorismus a zpolitizování této problematiky je prostým populismem.

"Na kole nikdo nechce jezdit, protože..."

Vždy se najdou důvody proč se dopravovat jinak než na  kole, ať už je to nepohodlí či fyzická náročnost (často domělá) a nebo potřeba přepravit nejen sebe, ale i větší náklad. Smutné ale je, když tím důvodem je nedostatečný pocit bezpečí při jízdě. Právě to je jeden z hlavních důvod, který odrazuje mnoho lidí od použití kola jako dopravního prostředku. Domnívám se, že nějaké kolo má dnes k dispozici skoro každý od 2 do 80 let a jezdit na kole se učí jezdit v podstatě všechny děti. Je zde tedy velká skupina obyvatel, která může být aktivována. Kolo nemá být výsadou zdatných, ale mělo by být přístupné všem.

Stačí, aby se pro začátek snížila agresivita prostředí na komunikacích a přitomnost cyklisty a cykloinfrastruktury se stala běžnou. Jsem si jist, že potom na kole vyrazí spousta dalších lidí. Cyklisté si nechtějí na nikom nic vynucovat natož někoho terorizovat. Chtějí jen, aby společnost dostatečně respektovala jejich rozhodnutí dopravovat se po městě na kole a aby byla cyklodoprava přístupná i širší veřejnosti. A nás cyklisty žádám, aby v našem zájmu šířili dobrou pověst městského cyklisty, ať už se té nálepky konečně zbavíme.

Zdar.

Ondřej z unykátu