Letos jsme s Bárou navázali na naše putování českými luhy a háji na našich repasovaných kolech. Já mám Favorita z roku 1982 osazeného Shimanem 105 a Bára jezdí Esku Unicykl z 90tého roku vylepšenou Campagnolem a předním nosičem. Spaní a trochu jídla si vozíme s sebou a občerstvujeme se u okýnek a po hospůdkách cestou. Za den zvládneme ujet 50 - 70 km podle terénu. V létě roku 2017 jsme vyjížděli z Brna, přejeli Podyjí a Českou kanadu a dojeli do Veselí nad Lužnicí a právě odtud jsme letos  vyrazili.

V neděli 7.7. jsme v podvečer jsme vystoupili z vlaku ve Veselí. Před námi bylo povltaví a Šumava. První den jsme využili ke svižnému přesunu k Českým Budějicím se zastávkou v Hluboké nad Vltavou. 41,7 km a 185 výškových metrů. Příjemná rozehřívačka.

Druhý den nás čekal Český Krumlov. Krajina jižních Čech je tak okouzlující, zváště víska Čertyně, kde se zastavil čas. Za zastávku stojí i klášter Zlatá Koruna, ale Krumlov okouzlí každého. Odpoledne jsme nasadili ostřejší tempo, abychom najeli kilimetry. Po mírně stoupající silnici podél Vltavy jsme po zastávce na pivo v Rožumberku dorazili po 69,1 kilometrech a 668 nastoupaných metrech do kempu Pod hrází ve Vyšším Brodě. Další den jsme měli v plánu přejet Lipno a spát už na hranici národního parku Šumava.

První kilometry třetího dne byly z velké části po šotolině, ale jakmile jsme najeli na cyklostezku vedoucí podél břehu Lipna, asfalt nám začal šustit pod koly. Já jsem rozrážel vítr a Bára jela v pytli těsně za mnou, když vypadla z pytle zazvonila na zvonek, to byl signál, abych na ní počkal. Jak jsme se blížili k hranici národního parku Šumava, krajina kolem se stávala odlehlejší a divočejší, poslední kilometry jsme šlapali jen ze setrvačnosti. Kemp TJ Vltava v Horní Vltavici nás přivítal s otevřeným okýnkem. Po takovém dni chutná pivo nejvíc. A zítra Šumava!

Čtvrtý den jsme vyrazili jsme nalehko bez bagáže, kterou jsme nechali v kempu. První zastávka: pramen Vltavy. Bylo tam docelo dost lidí a pramen je prostě skruž pod silnicí. Pokračovali jsme na Modravu a narazili na tabuli slibující občerstvení Březník za 2,5 km, ale pro cyklisty slepá. Ještěže jsme jeli, je to nádherný kout světa s dechberoucím výhledem. Sjezd do Modravy a stoupání na Horskou Kvildu, dále kolem Jezerní slatě do Nových Hutí a návšťeva Pasecké slatě. Z Borové Lady zase přes kopec do Kubovi Huti a ještě se podívat k Boubínskému pralesu a pak už zpátky do kempu. 1397 výškových metrů a 84,8 kilometrů bylo cítit. Další den jsme si naplánovali přesun po silnici do Železné Rudy, ale to jsme ještě nevěděli co nám Šumava ještě chystá.

Pátý den jsme tedy vyrazili udolími po silnici, abychom eliminovali převýšení, ale v Modravě po vydatném obědě jsme změnili plány a i s naloženými koly se pustili podél Roklanského potoka. Z Modravy z 979 m.n.m. jsme vystoupali 333 výškových metrů až na Poledník. Původně to nebyla rozhledna, ale tajný vojenský špionážní objekt na odposlouchávání radio hovorů a radiového vysílání z Rakouska a Německa. Dlouhá léta nepřístupné a dodnes zaminované pásmo kolem Poledníku mělo poloměr několik kilometrů. Tímto pásmem jsme sjeli do Prášil, ale do kempu nám ještě zbývalo 21 km. Poslední noc našeho cykločundru. 

Ujeli jsme celkem 342,3 km a nastoupali 3948 výškových metrů. Druhý den ráno jsme nasedli na vlak do Prahy. Příští léto vyrazíme z Železné Rudy zase dál. Tak se možná potkáme.

Zatím čau.

Ondra z unykátu