Miroslav Pek je celkem významnou ale pro mnohé málo známou postavou české cyklistiky. Začínal závodit v 70 tých letech za KOVO, pak byl v DUKLE, jezdil dráhu, cyklokros, horská kola, sjezd a jezdí pořád dál. Přečtěte si rozhovor s člověkem, který spoluvytvářel historii českého cyklistického sportu.

Je třeba říct, že jsi můj strejda, takže ti budu tykat. Kdy se v tobě probudila touha závodit na kole?

Když jsem ve dvanácti skončil s plaváním.

Plaval jsi závodně?

Tři roky jsem plaval závodně a na soustředění jsme jezdili i na kole. A pak jsem plynule přešel na cyklistiku.

Začínal jsi na dráze, jestli si dobře pamatuji?

Ne, ne. Začínal jsem v KOVO, kde se jezdilo taky na dráze, ale cyklistika je, nebo aspoň byla, vždycky o silnici, v zimě cyklokros a tím, že to bylo KOVO a to mělo na Třebešíně velodrom, tak se jezdilo i na dráze.

Na dráze se jezdí spousta disciplín, která byla tvoje nejoblíbenější?

Vylučovačka.

Jak se to jezdí?

Vylučovačka je jednoduchá, poslední na pásce vypadává. Jezdí se tak dlouho, než zbyde vítěz. Dokud byla velká skupina tak jsem se vždycky držel, ale jakmile se začalo jet na výkonnost, tak jsem odpadal. Většinou jsem končil, pátý, šestý, sedmý, někdy se povedlo i líp.

Na čem jsi jezdil na dráze, máš to kolo ještě?

No na dráhovce. To kolo nemám. To se vždycky půjčovalo.

A nechtěl sis některé to kolo nechat?

Ani ne. To byly půjčovaná kola, která byla majetkem KOVO a všichni, kdo tam jezdili, měli svoje přidělené oddílové kolo. Jedno moje kolo skončilo tak, že prasklo v půli. Stěžoval jsem si správci, že to kolo nějak plave, ale on mi řekl, že to kolo přežije ještě několik generací. No a ten den jsme jeli dvojice a Jarda Klika, můj kamarád z dvojic mě hodil a jak mě hodil...…

Promiň, jak vypadá ten závod dvojic?

Při závodu dvojic jedou proti sobě dvojice závodníků a střídají se po určeném množství kol. Při střídání si předávají rychlost. Dřív se to dělalo pomocí kolíku za pasem, dnes už se to dělá pomocí podané ruky. No a jak mě Jarda dojel, chytl mě a vyhodil dopředu, tak se mi kolo rozpadlo na dva kusy. Přední kolo dopředu, zadní dozadu a držka do země.

To zní docela dramaticky, měl jsi někdy na dráze strach?

No tak strach ani né, spíš respekt. Na dráze se padalo a nikdo nevěděl kdy a kde to nastane. Tak si to ani nikdo moc nebral. Komplikované byly právě ty dvojice, protože to jezdilo i 25 dvojic, to znamená 50 lidí, kteří střídali třeba i v jednu chvíli, takže takový maglajz. Ale nic dramatického to nebylo. Alespoň mě to bavilo.

A kdy jsi začal jezdit cyklokros?

Cyklokros jsem jezdil vždycky, byla to součást zimního ježdění. Během zimy jsme nejezdili moc po silnici, ale spíš mimo a i terény na normálních silničkách. No a už od dorostu jsem jezdil i cyklokrosové závody. Jezdili jsme prostě všechno, cyklokros, silnici i dráhu, dokonce jsem jezdil i na tandemu, právě s tím mým kamarádem, Jardou Klikou. Byli jsme čtvrtí na mistrovství republiky a pátí v mistrovství Evropy na tandemu. Tenkrát nás trénoval Jardy táta, taky Jarda Klika.

Dají se srovnat tehdejší a dnešní kola?

No dají. Dráhovka je v základu pořád stejná, má furtošlap. Má to vždycky nějaký rám, dneska už je to všechno v karbonu, na diskových nebo loukoťových kolech. Takže pořád je to rám a přední, zadní kolo, ale v úplně jiném materiálu. Teď jsem viděl nový Lotus a ten tam má 56 nebo snad 58 zubů převodník. My jsme jezdili největší převodníky 51 nebo 52 zubů a vzadu pastorek 13, 14 nebo 15 zubů. Dneska jsou ty převody úplně ukrutné.

Kdy jsi poprvé seděl na horském kole?

Před revolucí v Čechách žádná horská kola neexistovala. A v 90-tém roce plus mínus, začala éra horských kol. K nám se v té době dostalo první kolo Canondale. Dovezl si ho z německa nějaký p. Vokolek. Zjistil ale, že je na něm prasklina a tak ho chtěl vyreklamovat. My jsme ho jeli vyměnit, ale nechtěli nás s kolem pustit přes hranice a tak jsme museli vyříznout výrobní číslo a odvezli jsme do německa jenom to výrobní číslo. Pánovi dali nový rám a já jsem si ten prasklý, který nám zůstal, nechal opravit. To bylo moje první horské kolo. Respektive ještě předtím jsem měl českého Favorita, který měl železné ráfky, kvůli pevnosti, ale to vůbec nebrzdilo. Takže takhle začala ta éra a postupně přicházely novější a novější kola. A v 91. roce jsem jel nultý ročník mistrovství republiky na horských kolech ve Špindlerově Mlýně. No a 93 nebo 94 už jsem začal jezdit sjezdy na horských kolech a od té doby až do 2017 jsem jezdil sjezd. A nejen sjezd ale i XC závody a Maratony.

Měl jsi dlouhá léta úspěšný obchod ve Vršovicích, Peksport, jak to začalo?

Peksport jsem založil v roce 92 v prostorách, které byly původně určeny pro služby obyvatelům bytového domu ve vyšších podlažích. Jak se to začalo stavět ještě za komunismu a dokončilo se to po revoluci, tak už o prostory nebyl ze strany původních potenciálních nájemců zájem. Tak jsem se dostal k prostorám a začal podnikat.

Co by jsi doporučil lidem, kteří by si chtěli založit obchod s koly?

Ono je to v podstatě jednoduché, stačí mít peníze, prostoru, nakoupit kola a zkusit prodávat. Je dobré o kolech něco vědět a určitě k tomu mít servis, to je bez diskuze. V dnešní době je problém, že je přebytek kol, takže o to je to dnes složitější. Přišla éra elektrokol což je dost jiná disciplína a vznikají specializované obchody s elektrokoly. Vývoj nezastavíš.

Servisuješ si svoje kola sám?

Na co nepotřebuji přípravky, to si dělám sám. Za přípravek nepovažuji, centrklíč, stahovák na kliky a kazety, nýtovač a tak. Sundat střed nebo vyndat hlavové složení na to je lepší vzít speciální přípravky a to si nechávám dělat u známých v obchodě.

Máš čas bilancovat? Co jsou tvé největší sportovní úspěchy?

Nejdříve jsem se dostal do české cyklokrosové reprezentace, ale ze zdravotních důvodů jsem musel skončit a dělal jsem mechanika v Dukle Praha, kde jsem byl na vojenské službě. Po revoluci jsem založil obchod a začal zase závodit. Byl jsem 2x třetí na mistrovství světa ve sjezdu, jednou druhý na mistrovství Evropy taky ve sjezdu. Byl jsem třetí na mistrovství světa v cyklokrosu. V Čechách mám pár titulů mistra republiky ve sjezdu, ale nutno podotknout, že v kategorii masters.

No, ale ty pořád ještě jezdíš, teď momentálně cyklokros, jak trénuješ na závody?

S klukama z Dukly, mýma kamarádama, jezdíme 2x až 3x týdně na kole a pak v sobotu v neděli závod. Letos jsem objel nějakých 36 závodů, převážně cyklokros ale i horská kola. Sjezdy už nejezdím, protože na to nemám kolo. Přiznávám, že je to trochu alibi, protože, né že bych se bál, ale padá se tam. A mému tělu už dnes trvá déle, než se probere.

Na co myslíš, když jedeš na kole?

To člověk nemyslí, to si čistí hlavu. Cyklistika má tu výhodu, že když člověk jede do kopce, tak řeší problém, jak se dostat na kopec. Když ho rvou v háku tak řeší, aby v tom háku uvisel, takže při závodu člověk nemá na nějaký přemýšlení čas. Samozřejmě když jedu někde do kopce sám, tak člověku probíhají hlavou různé myšlenky. Jeden můj kamarád co jezdí dlouhé závody říká, že myslí na p*ču,když se ho na to ptají.

Co kolo jako dopravní prostředek?

Tak já po Praze na kole samozřejmě jezdím a uznávám lidi, co taky jezdí na kole. I když spousta z nich jsou magoři, protože nerespektují, že jsou holí a že to auto je může sundat, nerespektují pravidla. Já taky jedu někdy na červenou, taky někdy jedu po chodníku, ale snažím se, aby to bylo v zájmu všeobecné bezpečnosti a plynulosti ostatního provozu. Když vidím, jak se někteří cyklisté chovají, zvlášť ti, kteří na tom kole evidentně neumí, nejsou vidět a mají polofunkční kola, tak nechápu jak v hustém povozu přežívají. Jinak jízda po Praze je poslední dobou čím dál jednodušší, přeci jen se zbudovaly nějaké cyklostezky a cyklopruhy. Takže se toho dá využít, aby se člověk na kole cítil chráněný. Pořád to ale chce mít oči i vzadu a přemýšlet za ostatní, protože řidiči nejsou na cyklisty v provozu zvyklí.

Jaký si myslíš, že má městská cyklistika potenciál?

Já jezdím z Michle na Zličín, což je přes celou Prahu a Prokopským údolím a tam potkávám různé typy cyklistů od elektrokol přes gravely až po starý favority. Vidím, jak ta skupina těch dojížděčů je různorodá a různě se chová. Nemyslím si, že v Praze je velký potenciál rozšířit cyklistiku na úroveň automobilové dopravy nebo MHD, i když rozmach elektrokol tomu nahrává. Na druhou stranu elektrokola jsou dražší a málokdo, je ochoten si ho koupit jako dopravní prostředek. Občas potkám i někoho kdo má řídítka pod bradou, brašny a třeba i podomácku přestavěné kolo na elektrokolo, chápu, že ti lidé nějak sportují a že mají kolo čistě jako dopravní prostředek, ale takových lidí podle mě moc není. Spíš je víc těch, kteří mají kolo jako sport a používají ho také k dopravě více či méně často.

Tak díky za rozhovor. A ať se ti daří.

Díky. Tobě taky.

Otázky kladl Ondřej Zavřel.