Jednou poslala maminka Červenou Karkulku s bábovkou a lahví vína za babičkou, co bydlela v hlubokém lese. K babičce vedla krásná cyklostezka a tak si Červená Karkulka vzala svoje nové červené kolo, do košíčku si dala bábovku a lahev vína a vyrazila. V lese býval zlý vlk. Počkal si na Karkulku v úvozu. Když přijížděla, skočil jí do cesty a ptal se kam jede. "Za babičkou přeci jedu." "A co vezeš v košíku?!", ptal se Vlk drze.  "Bábovku a láhev vína, pro babičku", odpověděla dívka slušně. Rozloučila se s Vlkem a pokračovala v cestě. Vlk to vzal zkratkou přes les, aby byl u Babičky dřív, snědl jí, vzal si její šaty a v přestrojení se zmocnil bábovky. Bábovky od Karkulčiny maminky byly v kraji vyhlášené a vražda a snědení stařeny se Vlkovi zdála jako prostředek, který světí účel. Přemýšlel co Karkulkou, až jí dojde, že on není babička, no co, jedna vražda nebo dvě, na tom už nesejde. S těmito myšlenkami dorazil k babičině obydlí. Zaklepal a ozval se babiččin hlas: "Kdo je?". Vlk nasadil fistuli: "To jsem já, Karkulka.". "Ale Karkulka už tu dávno je, přijela na kole.", ozvalo se zpoza dveří. Vlk se rozhlédl a vida, kolo opřené o vrata stodoly. "Neříkal jsem Karkulka, říkal jsem, od koho berete elektřinu", snažil se z toho vycouvat Vlk. "Nevykládejte si to špatně, ale do toho Vám nic není. Sbohem" , odbyla babička domělého podmního šmelináře s energiemi. Mezitím se Vlk přikradl ke kolu, to by se dalo střelit, říkal si. "Dotkneš se ho a volám policii!", ozvalo se vlkovi za zády. Byl to hajný, přišel k babičce na bábovku. "Jenom se koukám, nic mi nedokážete.", otočil se Vlk na hajného. "Ty, vlku, chtěl jsem se tě chtěl už dávno zeptat, nechtěl bys mi pomáhat hlídat v lese? Znáš to tu, uniformu bys dostal, dobrý plat, trestní rejtřík máš zatím prázdný, co?", nabídl hajný vlkovi. "Uniformu? Plat?", znělo vlkovi v uších. A tak si plácli. "A nechceš se mnou na návštěvu k babičce, Karkulka přivezla bábovku.", nabídl hajný. A tak se ze zlého vlka stal hrdý ochránce přírody, Karkulka jemu i hajnému vozila do lesa bábovku a občas zašli i za babičkou na táčky.

Červená Eska Weekend vytažená z kontejneru. No myslím, že by jí bylo škoda do šrotu. Nechali jsme nalakovat blatníky a nosič a kolo doplnili krémovými plášti. Kola jsou nově vypletená na dvoustěnných ráfcích. Jako vždy jsme rozebrali všechna ložiska, aby byl chod kola lehký a hladký. Na bezstarostné městské ježdění se hodí osvětlení napájené přítlačným dynamem. Kolo má pět převodů, není to mnoho, ale do města to stačí. Páčka je indexovaná a rozumí si spřehazovačkou Sunrace. Tak ať to Červené Karkulce šlape.